Impulsem k uzavření memoranda byl rovněž startující projekt SYNERGYS, v jehož rámci budou vybudovány experimentální zdroje tepla, jež by mohla brzy využívat i místní výtopna, a dále tak pokračovala ekologizace tohoto dominantního zdroje vytápění v Litoměřicích. Spolupráce má ale za cíl přenášet inovace ověřené v praxi i do dalších lokalit v České republice i zahraničí. V Memorandu jsou zakotveny konkrétní aktivity, které mají v příštích několika letech přispět k transformaci místního systému dálkového vytápění (SCZT) tak, aby využívala cenově stabilní a místně dostupnou geotermální energii, a snížila naší závislost na importovaných fosilních palivech. Na rozvoji tohoto zdroje dlouhodobě pracují akademici nejen z PřF UK, ale rovněž z dalších významných výzkumných institucí, jako je Česká geologická služba či České vysoké učení technické, a rovněž ústavy Akademie věd ČR.
V souvislosti s podpisem Memoranda jsme se zeptali předsedy představenstva ENERGIE Holding a.s., inženýra Jana Nechvátala (JN), na několik otázek:
V jakých oblastech je podle Vás spolupráce nejpřínosnější?
JN: Pro nás jsou zásadní výsledky výzkumu, které zde PřF a její partneři v souvislosti s geoenergií a dalšími obnovitelnými zdroji realizuje. Výzkum je velmi náročný na lidské a finanční zdroje, které komerční sféra bohužel nemá. Na druhou stranu díky aplikaci výsledků výzkumu do praxe bude umožněno jejich plošné využití. Spolupráce je tedy přínosná pro obě strany.
Jaká je strategie rozvoje a transformace centralizovaného zdroje tepla v Litoměřicích?
JN: Litoměřická výtopna ukončí spalování uhlí na přelomu roku 2026 / 27 a plně přejde na obnovitelné zdroje energie, především biomasu. Přechod ze spalování uhlí na obnovitelné zdroje vyžaduje nemalé investice v řádu stovek milionů korun. Doufáme, že alespoň část těchto výdajů by mohla pokrýt dotace SFŽP, která v rámci programu HEAT poskytne finance na transformaci teplárenství. Naše očekávání je, že díky výzkumu, který probíhá v centru RINGEN v rámci projektu SYNERGYS, by mohlo v budoucnu přibližně 10 – 15 % tepelné energie potřebné pro zásobování CZT v Litoměřicích být zajišťováno z geotermálního zdroje.
Vzhledem k výzkumnému charakteru projektu nelze dopředu určit, kolik energie bude hlubinný geotermální zdroj poskytovat. Na široké škále 0 – 8 MW jsme po konzultacích s výzkumníky zvolili realistickou variantu 2 MW, s kterými budeme předběžně počítat. Větší jistotu máme u mělkých, avšak méně vydatných zdrojů, které představují úložiště tepla do podzemních zásobníků BTES, jež uchovávají teplo z léta na topnou sezónu. Na integraci tohoto zdroje nyní intenzivně spolupracujeme s týmem ČVUT-UCEEB, technologicky ani finančně to není jednoduché.
Jaké další konkrétní kroky k naplnění cílů Memoranda plánujete?
JN: V první řadě dojde k prodloužení potrubí SZTE do areálu RINGEN, kde jsou nyní jednotlivé demonstrační zdroje tepla realizovány a testovány, aby bylo umožněno jejich budoucí napojení do sítě. Na teplotě získávané z podzemí pak bude záviset dimenzování technologického rozhraní, které upraví teplotu z vrtů na teplotu vhodnou pro vytápění a přípravu teplé vody v konkrétním ročním období.
Dojde v souvislosti s přechodem na obnovitelné zdroje k modernizaci současných teplovodů?
JN: K výměně a modernizaci stávajících horko a teplovodů dochází průběžně. Výměna probíhá na základě výsledků nedestruktivní diagnostiky pomocí ultrazvuku, nebo rentgenu. Životnost teplovodů ovlivňuje dostatečná úprava vody a minimalizace teplotních šoků během jejich používání. Pokud jsou ale vyrobeny z kvalitních materiálů, je možné je používat desítky let. Samozřejmě se zaměřujeme na neustálé snižování ztrát při rozvodu tepla.
Jaké jsou podle Vás největší překážky pro rozvoj SCZT v Litoměřicích a v České republice obecně?
JN: V našem právním prostředí je v této oblasti velká regulace, která ve spojení s ne vždy rozumně nastavenými provozními, daňovými a dotačními podmínkami deformuje tržní prostředí. Poskytovatelé tepla a energie a dodavatelé technologií mezi sebou vedou tvrdý boj, který je bohužel nerovný kvůli legislativním úpravám, zvýhodňujícím některé z hráčů. To je mimo jiné překážkou rozvoje SCZT jak v Litoměřicích, tak v celé republice. Dalším problémem naší energetiky je obtížná vymahatelnost některých právních nařízení, předsudky, politikaření a v některých případech bohužel i nekompetentnost. Zcela reálným problémem při rozšiřování topné soustavy je také takzvaný NIMBY efekt (“not in my backyard” – „ne na mém dvorku“), kdy se lidé brání umisťování liniových staveb ve svém okolí, včetně teplovodního potrubí.
Kam byste chtěl rozvoj SCZT dovést vy osobně?
JN: Kromě rozvíjení sítě SCZT a zvyšování konkurenceschopnosti výtopny na trhu cílím na stabilizaci koncového odběru tepla v Litoměřicích. Jen tak lze soustavu správně dimenzovat a dosáhnout její maximální efektivity. Ve spolupráci s městem Litoměřice je naplánováno připojení dalších městských objektů, které se nachází v dostupné vzdálenosti od teplovodního potrubí. Tím, že dojde k prodloužení potrubí směrem k plánovaným geotermálním zdrojům, budou moci být na SCZT připojeny i budovy Zahrady Čech a kasáren Jiřího z Poděbrad.
Rád bych také změnil pověst centrální topné soustavy v očích veřejnosti. SCZT by měla být vnímána jako moderní a progresivní zdroj tepelné energie, který navzdory svým kořenům v době komunismu má velké opodstatnění i dnes a pro česká města představuje výhodu, kterou města v západní Evropě nemají, a za velkých investic systémy SCZT masivně budují.
