Jaké vrtné práce zde aktuálně probíhají?
Projekt tepelného úložiště BTES1 zahrnuje celkem sedm vrtů, které jsou rozděleny do dvou skupin podle svého účelu. Základem jsou čtyři systémové vrty, které slouží jako tepelné výměníky. Ty jsou po dokončení „vystrojeny“ sondou s pracovní kapalinou a optickým kabelem a následně zacementovány. Od té chvíle jsou již pro další měření nepřístupné. V této chvíli jsou takto vystrojeny dva ze čtyř systémových vrtů, třetí je čerstvě dovrtán a nyní v něm probíhá geofyzikální měření, zvané karotáž.
Kromě systémových vrtů zde vznikne i několik monitorovacích hydrogeologických vrtů. Kde budou umístěny a k čemu mají sloužit?
Klíčovou informací pro nás nyní je směr proudění podzemní vody a tedy i tepla. K jeho zjištění nám pomůžou “trojúhelníky” monitorovacích vrtů (kdy každý vrt tvoří jeden z vrcholů rovnostranného trojúhelníku). Tři monitorovací geotermické vrty budou umístěny v těsné blízkosti (pouhé 3 metry) od jednoho ze čtyř systémových vrtů. Kromě nich budou v areálu tři dvojice hydrogeologických monitorovacích vrtů, které dosáhnou hloubek 100 a 200 metrů a sledují dvě různé zvodnělé vrstvy – tzv. turonský a cenomanský akvifer.
Co znamená výskyt podzemní vody pro ukládání tepla?
Zatímco pro běžné studny je voda požehnáním, pro tepelné úložiště může být problémem, protože proudění podzemní vody by nám teplo odnášelo. Zde se však vyskytují dvě zvodnělé vrstvy v různých hloubkách. Turonský akvifer (cca 60 – 120 m) je nepropustná formace protkaná propustnými puklinami. Voda zde tedy může proudit nepředvídatelně, v různých hloubkách a různou rychlostí. Pískovce cenomanského akviferu (cca 140 – 180 m) se chovají spíše jako houba - voda zde proudí v pórech samotné horniny.
Ve všech vrtech provádíte ihned po jejich dovrtání takzvanou karotáž. O co se jedná?
Pomocí speciálních sond měříme vlastnosti hornin přímo ve vrtu. Kavernometrem měříme poloměr vrtu a kontrolujeme, zda se stěny nezavalují. U prvních dvou systémových vrtů jsou stěny rovné a bez dutin. Detekovali jsme několik puklin, které ale nemají vliv na funkčnost vrtu z pohledu ukládání tepla. Měření přirozené radioaktivity (tzv. Gama aktivity) pomáhá odlišit pískovce od jílovitých vrstev, protože jílovité minerály jsou všeobecně mnohem radioaktivnější než pískovce. Při pozdějších měřeních v hydrogeologických vrtech pomocí měření odporu vody (resistivimetrie) dokážeme přesně spočítat rychlost proudění podzemní vody.
Kromě těchto parametrů se měří také svislost vrtů. Proč je měření svislosti důležité?
Při vzdálenosti jednotek metrů mezi vrty Systému 1 je jejich svislost zásadní. Kdyby se vrty v hloubce vychýlily, mohly by se protnout a zničit. První měření však ukazují skvělé výsledky – odchylky se pohybují pouze v řádu decimetrů, což svědčí o vysoké kvalitě vrtné technologie.
Bude po dokončení čtyř systémových a tří monitorovacích vrtů BTES1 následovat další měření?
V polovině března by měl být systém vrtů dokončen. Následovat bude tzv. Thermal Response Test (test tepelné odezvy). Do posledního systémového vrtu nainstalujeme topný kabel a vědci budou sledovat, jak rychle a jakým směrem se teplo šíří k okolním třem geotermickým monitorovacím vrtům. To definitivně potvrdí, zda se teplo v podzemí udrží, nebo zda jej odplaví podzemní voda. Změny teploty budeme schopni ve tři metry vzdálených vrtech pozorovat během několika dní.
